Myslela jsem si, \u017ee Santiago bude c\u00edl. Posledn\u00ed te\u010dka. Konec cesty. Jen\u017ee kdy\u017e jsem st\u00e1la p\u0159ed katedr\u00e1lou p\u0159i\u0161el n\u00e1pad pokra\u010dovat d\u00e1l. P\u011b\u0161ky. Jako by t\u011blo pot\u0159ebovalo svoji d\u00e1vku ch\u016fze. A\u017e tam, kde kon\u010d\u00ed pevnina a za\u010d\u00edn\u00e1 oce\u00e1n. Do Finisterre (Fisterry). Na konec sv\u011bta. A tak jsem po 855 kilometrech pokra\u010dovala d\u00e1l.<\/p>\n\n\n\n
27. den \u2192 Negreira (28 km)<\/p>\n\n\n\n
19. kv\u011btna, v \u00fater\u00fd, jsme nestihli se Zvonkem oslavit jeho narozeniny. A tak mu p\u00ed\u0161u, v kolik dnes doraz\u00ed. Sd\u00edl\u00ed mi \u017eiv\u011b polohu a j\u00e1 ho cel\u00fd den kontroluju jak n\u011bjak\u00e1 p\u0159ehnan\u011b starostliv\u00e1 camino matka. Cel\u00e9 dopoledne chod\u00edme bez batohu. A je to skoro a\u017e divn\u00fd. Jako by byl \u010dlov\u011bk najednou o dvan\u00e1ct kilo leh\u010d\u00ed a mohl skoro l\u00e9tat. Mezit\u00edm si d\u00e1v\u00e1me k\u00e1vu a sn\u00eddani, brouzd\u00e1me uli\u010dkami Santiaga a kupujeme dort pro poutn\u00edky a sv\u00ed\u010dky. Te\u010f. Te\u010f u\u017e jsou na n\u00e1m\u011bst\u00ed. A tak b\u011b\u017e\u00edme p\u0159ekvapit Zvonka. Je dojat\u00fd. Dnes u\u017e pr\u00fd po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to byl nejlep\u0161\u00ed d\u00e1rek, jak\u00fd jsme mu mohli d\u00e1t, a \u017ee na to nikdy nezapomene. Po tv\u00e1\u0159i mu te\u010dou slzy a na rtech m\u00e1 obrovsk\u00fd \u00fasm\u011bv. Adoptoval si ty nejlep\u0161\u00ed camino d\u011bti. A tak se v\u0161ichni znovu shled\u00e1v\u00e1me. Nev\u00edme, jestli je to naposledy. Ale m\u00edsto goodbye si rad\u011bji \u0159\u00edk\u00e1me see you.<\/p>\n\n\n\n
Cestou na albergue pro batoh potk\u00e1v\u00e1m na ulici sed\u011bt Zoltana alias tasm\u00e1nsk\u00e9ho \u010derta. Pivo. Cigareta. A ten bla\u017een\u00fd v\u00fdraz \u010dlov\u011bka, kter\u00fd to zase zvl\u00e1dl. Je to jeho t\u0159et\u00ed Camino a stejn\u011b m\u00e1 v o\u010d\u00edch \u00fapln\u011b stejnou radost jako v\u0161ichni ostatn\u00ed. Nikdy jsme si spolu n\u011bjak dlouho nepov\u00eddali, ale stejn\u011b m\u011b hned po spat\u0159en\u00ed obejme. Pt\u00e1m se ho, kdy dorazil. A kdy\u017e zjist\u00edm, \u017ee dnes, mrknu na n\u011bj a \u0159\u00edk\u00e1m: \u201eTak jsem vyhr\u00e1la.\u201c Smekne pomysln\u00fd klobouk a dost\u00e1v\u00e1m polibek na ruku na rozlou\u010denou.<\/p>\n\n\n\n
Cestou Gabriele kupuje ty jnov\u00e9 boty a ty star\u00e9 symbolicky h\u00e1z\u00ed do ko\u0161e. D\u00e1v\u00e1me posledn\u00ed k\u00e1vu v Santiagu a ve dv\u011b odpoledne vyr\u00e1\u017e\u00edme d\u00e1l. Ze Santiaga jsem odch\u00e1zela \u00fapln\u011b jinak, ne\u017e do n\u011bj p\u0159ich\u00e1zela. Katedr\u00e1la za mnou pomalu mizela a mn\u011b doch\u00e1zelo, \u017ee Camino vlastn\u011b je\u0161t\u011b nekon\u010d\u00ed. Jen se znovu m\u011bn\u00ed. Na ceduli je 86 kilometr\u016f sm\u011br Mux\u00eda a potom Finisterre. M\u00e1m je\u0161t\u011b \u010dty\u0159i dny. A c\u00edt\u00edm, \u017ee moje cesta pot\u0159ebuje pokra\u010dovat d\u00e1l. Do Finisterre. Na konec sv\u011bta.<\/p>\n\n\n\n
Prvn\u00ed kilometry za Santiagem byly zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sm\u011bs\u00ed emoc\u00ed. T\u011blo u\u017e v\u011bd\u011blo, co m\u00e1 d\u011blat. Nohy \u0161ly automaticky. Jen hlava z\u016fstala n\u011bkde na n\u00e1m\u011bst\u00ed p\u0159ed katedr\u00e1lou. Jakoby u\u017e do\u0161la do c\u00edle a nech\u00e1pala pro\u010d nohy pokra\u010duj\u00ed d\u00e1l. Hlava k\u0159i\u010dela zastav. T\u011blo neposlouchalo. Chv\u00edlemi to byl docela boj. Boj o synchronizaci t\u011bla a mysli. Cesta sm\u011brem do Negreiry nen\u00ed tak p\u0159epln\u011bn\u00e1 jako Camino Franc\u00e9s a pr\u00e1v\u011b to mi najednou za\u010dalo neuv\u011b\u0159iteln\u011b vyhovovat. V\u00edce lesa. V\u00edce ticha. M\u00e9n\u011b lid\u00ed. T\u00e9m\u011b\u0159 \u017e\u00e1dn\u00e9 \u201eBuen Camino<\/em>\u201c, jen ob\u010dasn\u00e9 buenas d\u00edas od m\u00edstn\u00edch, kter\u00e9 mezi stromy zn\u011blo \u00fapln\u011b jinak ne\u017e p\u0159ed p\u00e1r dny. Galicie se znovu uk\u00e1zala ve sv\u00e9 syrov\u00e9 kr\u00e1se. Vlhk\u00fd vzduch, eukalypty, kamenn\u00e9 domy a mal\u00e9 vesni\u010dky, kde jako by se zastavil \u010das. Dnes byl opravdu hork\u00fd den. Jeden z prvn\u00edch takov\u00fdch. Je\u0161t\u011b je to daleko, ale u\u017e c\u00edt\u00edm ve vzduchu oce\u00e1n. Uv\u011bdomovala jsem si, jak moc Camino zm\u011bnilo moje vn\u00edm\u00e1n\u00ed kilometr\u016f. Nejen \u017ee kilometry p\u0159epo\u010dit\u00e1v\u00e1m na \u010das za ktery je ujdu. Ale u\u017e jsem vlastn\u011b ani nepot\u0159ebovala p\u0159em\u00fd\u0161let tolik nad t\u00edm, kolik zb\u00fdv\u00e1 kilometr\u016f ani kolik \u010dasu je\u0161t\u011b budeme pot\u0159ebovat. Nepot\u0159ebovala jsem si nic dokazovat. Sta\u010dilo jen j\u00edt.<\/p>\n\n\n\n Cesta do Negreiry nen\u00ed fyzicky nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed etapou. I kdy\u017e t\u011bch p\u00e1r kilometr\u016f do kopce bylo v tom horku docela v\u00fd\u017eivn\u00fdch. Pro m\u011b byla n\u00e1ro\u010dn\u00e1 hlavn\u011b vnit\u0159n\u011b. Pocit, \u017ee n\u011bco znovu za\u010d\u00edn\u00e1. Najednou jsem zase \u0161la s radost\u00ed a zv\u011bdavost\u00ed, jak\u00e9 to bude. Bez honby za c\u00edlem. Bez certifik\u00e1tu. Jen sama se sebou. A s Gabrielem. Proto\u017ee chci. Kdy\u017e jsme nave\u010der p\u0159i\u0161li do Negreiry, c\u00edtila jsem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed klid. Je p\u016fl osm\u00e9. Nejpozd\u011bji, co jsem kdy do\u0161la. A v\u016fbec mi to nevad\u00ed. C\u00edt\u00edm \u00fanavu v noh\u00e1ch, ale z\u00e1rove\u0148 lehkost, kterou neum\u00edm \u00fapln\u011b popsat. V\u00edm, \u017ee si d\u00e1m sprchu, n\u011bkdo mi uva\u0159\u00ed a \u017ee u\u017e dnes nemus\u00edm v\u016fbec nic. Jako by ze m\u011b Camino ka\u017ed\u00fd den odn\u00e1\u0161elo dal\u0161\u00ed vrstvu v\u0161eho, co u\u017e nepot\u0159ebuju. A j\u00e1 tam, v mal\u00e9m galicijsk\u00e9m m\u011bst\u011b, zase o n\u011bco v\u00edc ch\u00e1pala, pro\u010d lid\u00e9 \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee Camino nen\u00ed jen cesta. Je to lehkost byt\u00ed. Ono v\u00e1s toti\u017e postupn\u011b vrac\u00ed zp\u00e1tky k sob\u011b. K tomu, \u017ee ke \u0161\u0165astn\u00e9mu \u017eivotu sta\u010d\u00ed z\u00e1kladn\u00ed v\u011bci jako j\u00eddlo, sprcha a postel.<\/p>\n\n\n\n 28. den \u2192 Olveiroa (36 km)<\/p>\n\n\n\n R\u00e1no v Negrei\u0159e bylo pomal\u00e9 a tich\u00e9. Z albergue se pomalu vytr\u00e1celi lid\u00e9, v\u010detn\u011b n\u00e1s. Ulice byly je\u0161t\u011b skoro pr\u00e1zdn\u00e9 a nad m\u011bstem visela typick\u00e1 galicijsk\u00e1 mlha, kter\u00e1 \u010dlov\u011bku zaleze a\u017e pod bundu. Santiago u\u017e bylo za mnou. A p\u0159ede mnou dal\u0161\u00ed den na cest\u011b k oce\u00e1nu. Den, kdy jsem za\u010d\u00ednala ch\u00e1pat, \u017ee Camino do Finisterre m\u00e1 \u00fapln\u011b jinou energii ne\u017e Camino Franc\u00e9s. Pomalej\u0161\u00ed. Ti\u0161\u0161\u00ed. A s mnohem m\u00e9n\u011b lidmi. Co\u017e se dost podepsalo na moj\u00ed energii i n\u00e1lad\u011b. Cesta z Negreiry do Olveiroy byla p\u0159esn\u011b ten typ etapy, kdy \u010dlov\u011bk nejd\u0159\u00edv d\u011bl\u00e1 wow nad krajinou a o p\u00e1r hodin pozd\u011bji u\u017e otr\u00e1ven\u011b kouk\u00e1 na dal\u0161\u00ed kr\u00e1vy, pole a nekone\u010dn\u00fd prach. A \u017ee t\u011bch krav bylo. A \u017ee byly c\u00edtit.<\/p>\n\n\n\n Ale za\u010d\u00e1tek za Negreirou se na\u0161t\u011bst\u00ed nesl v duchu dlouh\u00fdch lesn\u00edch \u00fasek\u016f, kter\u00e9 st\u0159\u00eddaly mal\u00e9 vesni\u010dky, kamenn\u00e9 domy, v\u016fn\u011b eukalyptu a nekone\u010dn\u00e9 zelen\u00e9 kopce Galicie. Chv\u00edlemi jsme \u0161li \u00fapln\u011b sami. Sly\u0161ela jsem jen vlastn\u00ed kroky, h\u016flky, kter\u00e9 jsem dnes zase vyt\u00e1hla, v\u00edtr a ob\u010das vzd\u00e1len\u00e9 \u0161t\u011bk\u00e1n\u00ed psa n\u011bkde za plotem. A pr\u00e1v\u011b v tom tichu se za\u010daly objevovat my\u0161lenky, na kter\u00e9 b\u011bhem b\u011b\u017en\u00e9ho \u017eivota nikdy nen\u00ed prostor. Ten den byl fyzicky n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jsem \u010dekala. Neust\u00e1l\u00e9 stoup\u00e1n\u00ed a kles\u00e1n\u00ed u\u017e po tolika dnech bylo zn\u00e1t. Hork\u00e9 po\u010das\u00ed. Ani n\u00e1znak v\u011btru. Nohy bolely v\u00edc ne\u017e obvykle a batoh najednou p\u016fsobil t\u011b\u017e\u0161\u00ed, i kdy\u017e v n\u011bm bylo po\u0159\u00e1d \u00fapln\u011b to sam\u00e9. Mo\u017en\u00e1 trochu PMS. Mo\u017en\u00e1 trochu ponorka z toho, \u017ee u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed chod\u00edm po\u0159\u00e1d se stejn\u00fdm \u010dlov\u011bkem. Kdo v\u00ed. Ale Camino \u010dlov\u011bka nau\u010d\u00ed zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u011bc. \u017de nemus\u00edte zvl\u00e1dnout cel\u00fd den najednou. (I kdy\u017e jsem to tak \u010dasto d\u011blala.) Sta\u010d\u00ed doj\u00edt k dal\u0161\u00ed zat\u00e1\u010dce. K dal\u0161\u00edmu stromu. K dal\u0161\u00ed \u017elut\u00e9 \u0161ipce. A tak zastavuju ve st\u00ednu. D\u00e1v\u00e1m si bagetu, Babybel a jako dezert su\u0161en\u00e9 brusinky. Trochu cukru do \u017eil.<\/p>\n\n\n\n \u010c\u00edm v\u00edc jsem se bl\u00ed\u017eila k Olveiroe, t\u00edm v\u00edc jsem c\u00edtila, jak se ve mn\u011b n\u011bco uklid\u0148uje. U\u017e jsem nepot\u0159ebovala ut\u00edkat dop\u0159edu ani p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co bude po n\u00e1vratu dom\u016f. Byla jsem jen tady. Na cest\u011b. Unaven\u00e1, zpocen\u00e1, ale zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem \u0161\u0165astn\u00e1. I kdy\u017e dnes dost nevrl\u00e1. Mix n\u00e1lad i emoc\u00ed. Po ob\u011bd\u011b jsem u\u017e n\u011bjak nem\u011bla n\u00e1ladu mluvit, a tak jsem z posledn\u00edch sil Gabrielovi prost\u011b utekla. Respektive on zastavil na k\u00e1vu a j\u00e1 \u0161la d\u00e1l. U\u017e mi to byt\u00ed sama za\u010d\u00ednalo chyb\u011bt. Do Olveiroy jsem dorazila pozd\u011b odpoledne. B\u011b\u017en\u011b bych m\u011bla 35 kilometr\u016f do dvou odpoledne hotov\u00fdch. Jen\u017ee u\u017e se mi nechce sp\u011bchat. Nem\u00e1m na to ani s\u00edlu. M\u00e1m zase svoje \u0161ne\u010d\u00ed tempo.<\/p>\n\n\n\n Mal\u00e1 vesnice p\u016fsobila klidn\u011b a nen\u00e1padn\u011b, ale pr\u00e1v\u011b v tom bylo jej\u00ed kouzlo. Le\u017eela jsem chv\u00edli pod stromem, cpala se dal\u0161\u00ed v\u00e1rkou su\u0161en\u00fdch brusinek a poprv\u00e9 mi naplno do\u0161lo, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00edm ke konci cel\u00e9 pouti. A \u017ee se p\u0159ece jen trochu t\u011b\u0161\u00edm dom\u016f. I kdy\u017e jen na oto\u010dku. \u010casto jsem tu p\u0159em\u00fd\u0161lela nad t\u00edm, co je vlastn\u011b doma. U\u017e p\u00e1r let se sama sebe sna\u017e\u00edm pochopit. Kde moje doma vlastn\u011b je? Je to m\u00edsto, kde jsem vyrostla? Tam, kde \u017eij\u00ed moji rodi\u010de? M\u00edsto, kde aktu\u00e1ln\u011b bydl\u00edm? A pak mi to najednou do\u0161lo. Moje doma jsem j\u00e1. A tam kde m\u00e1m kart\u00e1\u010dek na zuby. Proto pro m\u011b asi nikdy nebylo tak d\u016fle\u017eit\u00e9, kde p\u0159esn\u011b jsem nebo jestli vlastn\u00edm byt nebo d\u016fm. Moje opravdov\u00e9 doma jsem j\u00e1 sama. A\u0165 u\u017e jsem kdekoliv.<\/p>\n\n\n\n 29. den \u2192 Mux\u00eda (40 km)<\/p>\n\n\n\n R\u00e1no vyr\u00e1\u017e\u00edme u\u017e p\u0159ed sedmou. Co\u017e je up\u0159\u00edmn\u011b skoro z\u00e1zrak. V\u011bd\u011bla jsem, \u017ee dnes m\u00ed\u0159\u00edme k oce\u00e1nu. Do Mux\u00ede. M\u00edsta, o kter\u00e9m spousta poutn\u00edk\u016f mluv\u00ed skoro posv\u00e1tn\u011b. P\u0159\u00edroda sm\u011brem z Olveiroy je n\u00e1dhern\u00e1. Jdeme kolem obrovsk\u00e9 \u0159eky a \u010d\u00edm v\u00edc stoup\u00e1me, t\u00edm v\u00edc sly\u0161\u00edm jej\u00ed \u0161um\u011bn\u00ed dole v \u00fadol\u00ed. Kolem n\u00e1s v\u011btrn\u00e9 elektr\u00e1rny. Po\u010das\u00ed je tepl\u00e9 u\u017e od r\u00e1na a vane lehk\u00fd tepl\u00fd v\u00edtr. Co by dnes mohlo b\u00fdt \u0161patn\u011b? Nic. Krom\u011b moj\u00ed n\u00e1lady a tempa, kter\u00e9 se od v\u010derej\u0161ka moc nezlep\u0161ilo. Hlava se s t\u011blem mo\u017en\u00e1 po\u0159\u00e1d \u00fapln\u011b nesynchronizovala. T\u011blo u\u017e mo\u017en\u00e1 nem\u016f\u017ee. Ale hlava chce doj\u00edt a\u017e do Finisterre. A taky dojde. Jen mo\u017en\u00e1 ne obvykl\u00fdm tempem. Gabriele tomu sv\u00fdmi v\u011b\u010dn\u00fdmi dotazy, jestli jsem v pohod\u011b a pro\u010d nejdu svoje tempo, moc nepom\u00e1h\u00e1. Nav\u00edc jsme je\u0161t\u011b nem\u011bli sn\u00eddani. Je sobota. A v\u0161echno je zav\u0159en\u00e9. Ka\u017ed\u00e1 dal\u0161\u00ed vesnice ve mn\u011b bud\u00ed nad\u011bji, \u017ee u\u017e se kone\u010dn\u011b naj\u00edm. A poka\u017ed\u00e9 znovu – zav\u0159eno. Trasa do Mux\u00ede a Finisterre rozhodn\u011b nen\u00ed tak turistick\u00e1 jako Camino Franc\u00e9s nebo Portugues. Jsou tu jen m\u00edstn\u00ed bary a restaurace, kter\u00e9 maj\u00ed svoje n\u011bkolika hodinov\u00e9 pauzy a o v\u00edkendech \u010dasto v\u016fbec neotev\u0159ou. Rozum\u00edm tomu. Ale m\u00e1m hlad.<\/p>\n\n\n\n V p\u016fl jeden\u00e1ct\u00e9, po patn\u00e1cti kilometrech v noh\u00e1ch, na\u0161tvan\u011b h\u00e1z\u00edm h\u016flky na zem a vytahuju mal\u00e9 jablko, kter\u00e9 jsem objevila v batohu. K tomu ara\u0161\u00eddov\u00e9 m\u00e1slo. Moje emergency food. A tentokr\u00e1t to byla opravdu emergency. Jinak by tu brzy n\u011bkdo p\u0159i\u0161el k \u00fahon\u011b. R\u00e1da bych napsala, \u017ee to potom bylo lep\u0161\u00ed. Ale nebylo. Jako by se \u017ealudek po tom jablku s ara\u0161\u00eddov\u00fdm m\u00e1slem \u00fapln\u011b probudil a \u010dekal, \u017ee p\u0159ijde je\u0161t\u011b n\u011bco dal\u0161\u00edho. A tak jsem m\u011bla snad je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed hlad ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Na\u0161t\u011bst\u00ed pro Gabriela – jinak bych ty h\u016flky mo\u017en\u00e1 brzy hodila po n\u011bm – jsme asi o t\u0159i kilometry d\u00e1l na\u0161li otev\u0159en\u00fd bar. K\u00e1va. Dom\u00e1c\u00ed banana bread. Kter\u00fd najednou chutnal jako nejlep\u0161\u00ed sn\u00eddan\u011b na sv\u011bt\u011b. Sn\u011bdla bych ho i kdyby byl p\u0159ip\u00e1len\u00fd a hnusn\u00fd. Proto\u017ee hlad. J\u00eddlo je z\u00e1zrak. Fakt \u017ee jo. N\u00e1lada se okam\u017eit\u011b zlep\u0161ila o sto procent. Moc mil\u00fd majitel baru n\u00e1m poradil, co v\u0161echno m\u00e1me vid\u011bt a jak\u00e9 legendy se v\u00e1\u017eou k Mux\u00edi.<\/p>\n\n\n\n A tak vyr\u00e1\u017e\u00edme d\u00e1l. Je\u0161t\u011b patn\u00e1ct kilometr\u016f. Ale v tu chv\u00edli mi to p\u0159ipadalo jako kousek. Gabriele si dal sluch\u00e1tka a zp\u00edval nahlas. J\u00e1 si pustila Bena. A najednou se \u0161lo mnohem l\u00e9pe. Dlouho jsme proch\u00e1zeli lesem, kter\u00fd d\u00edky vlhkosti a v\u0161ude p\u0159\u00edtomn\u00e9mu eukalyptu vypadal i von\u011bl skoro jako prales. Kamenn\u00e9 z\u00eddky pokryt\u00e9 mechem, kapradiny a fialov\u00e9 zvone\u010dky. P\u0159ipadalo mi, \u017ee u\u017e ve vzduchu c\u00edt\u00edm oce\u00e1n. Kousek Atlantiku visel mezi stromy. Kdy\u017e jsem si ol\u00edzla rty, c\u00edtila jsem slanou chu\u0165. I kdy\u017e to bylo nejsp\u00ed\u0161 hlavn\u011b t\u00edm, \u017ee jsem se neskute\u010dn\u011b potila. Horko, vlhkost vzduchu a moje posledn\u00ed tri\u010dko s dlouh\u00fdm ruk\u00e1vem bylo opravdu skv\u011bl\u00e9 combo. Ale moje rychl\u00e9 tempo bylo zp\u00e1tky. Sta\u010dila sn\u00eddan\u011b a Benny v u\u0161\u00edch. A pak, asi sedm kilometr\u016f p\u0159ed c\u00edlem, poprv\u00e9 uvid\u00edme oce\u00e1n. Atlantik p\u016fsobil obrovsky, divoce a svobodn\u011b z\u00e1rove\u0148. V\u00edtr byl slan\u00fd a jemn\u011b n\u00e1s hladil po tv\u00e1\u0159i. Jen jsem tam st\u00e1la a d\u00edvala se p\u0159ed sebe. A najednou mi do\u0161lo, jak daleko jsem do\u0161la. Nejen po map\u011b. Takov\u00e9 mal\u00e9 velk\u00e9 uspokojen\u00ed. Zvl\u00e1dli jsme to.<\/p>\n\n\n\n Do\u0161li jsme do Mux\u00ede, nakoupili, ud\u011blali check-in a \u0161li odpo\u010d\u00edvat. Dnes u\u017e v p\u016fl \u010dtvrt\u00e9. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Po dlouh\u00e9 dob\u011b m\u00e1me \u010das na odpo\u010dinek i pran\u00ed. Ale z\u00e1rove\u0148 chci i n\u011bco vid\u011bt. A tak zase zved\u00e1me kotvy a jdeme k maj\u00e1ku a kostelu na sam\u00e9 \u0161pi\u010dce Mux\u00ede. B\u00edl\u00e9 domy, zvuk vln nar\u00e1\u017eej\u00edc\u00edch do kamen\u016f a atmosf\u00e9ra mal\u00e9ho ryb\u00e1\u0159sk\u00e9ho m\u011bste\u010dka m\u011b \u00fapln\u011b pohltila. Je to tady opravdu n\u00e1dhern\u00e9. Chv\u00edli jen sed\u00edme a kouk\u00e1me, jak vlny nar\u00e1\u017eej\u00ed o kameny u kostela na \u00fapln\u00e9m konci poloostrova. Pak se vrac\u00edme zp\u00e1tky akor\u00e1t na dopranou pra\u010dku. Hod\u00edme to do su\u0161i\u010dky a b\u011bhem toho miz\u00edme na pr\u00fd nejlep\u0161\u00ed zmrzlinu v Mux\u00edi. Za m\u011b byla fantastick\u00e1. Ale pan Itali\u00e1n m\u011bl samoz\u0159ejm\u011b zase n\u00e1mitky, \u017ee v It\u00e1lii maj\u00ed lep\u0161\u00ed. Lep\u0161\u00ed zmrzlinu. Lep\u0161\u00ed j\u00eddlo. Lep\u0161\u00ed v\u0161echno. Mo\u017en\u00e1 m\u00e1 pravdu. Ale u\u017e m\u011b t\u00edm trochu vyt\u00e1\u010d\u00ed. A tak si asi po stopades\u00e1t\u00e9 \u0159\u00edk\u00e1m: Bu\u010f mil\u00e1. Z\u00edtra u\u017e to kon\u010d\u00ed. Teda tohle Camino kon\u010d\u00ed. Ale u\u017e te\u010f v\u00edm, \u017ee rozhodn\u011b nen\u00ed posledn\u00ed. Je to n\u011bco, co chci je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t za \u017eivot za\u017e\u00edt. Klidn\u011b ka\u017ed\u00fd rok. Aspo\u0148 n\u011bjak\u00fd krat\u0161\u00ed \u00fasek.<\/p>\n\n\n\n 30. den \u2192 Finisterre (46,5 km)<\/p>\n\n\n\n R\u00e1no za\u010d\u00edn\u00e1me sn\u00eddan\u00ed na albergue. V\u010dera jsme si v\u0161echno pot\u0159ebn\u00e9 nakoupili, proto\u017ee opravdu nechci riskovat dal\u0161\u00ed den s patn\u00e1cti kilometry bez j\u00eddla. A tak den za\u010d\u00edn\u00e1 hned veseleji. Cesta z Mux\u00ede vede kolem oce\u00e1nu. Obloha bez jedin\u00e9ho mraku a teplo u\u017e od r\u00e1na. Usm\u00edv\u00e1m se, jako bych oce\u00e1n vid\u011bla poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b. P\u0159itom je po\u0159\u00e1d stejn\u00fd jako v\u017edycky. Tr\u00e1va stejn\u011b zelen\u00e1. Obloha stejn\u011b modr\u00e1. Voda stejn\u011b mokr\u00e1. A p\u0159esto m\u00e1m pocit, jako by se zm\u011bnilo \u00fapln\u011b v\u0161echno. M\u00e1m skv\u011blou n\u00e1ladu, nejsem otekl\u00e1 a sama sob\u011b se l\u00edb\u00edm i v zrcadle. Batoh dnes skoro nec\u00edt\u00edm. M\u00e1 po\u0159\u00e1d stejn\u00fdch dvan\u00e1ct kilo jako ka\u017ed\u00fd den. Jen n\u011bkdy pocitov\u011b v\u00e1\u017e\u00ed dv\u011b kila a jindy tak pades\u00e1t. Vysv\u011btlen\u00ed pro to nem\u00e1m.<\/p>\n\n\n\n V\u0161ude von\u00ed borovice a lesn\u00ed cesta je m\u011bkk\u00e1, pln\u00e1 p\u00edsku a k\u016fry strom\u016f. Po chv\u00edli vyjdeme z lesa a s partou dvou dal\u0161\u00edch Ital\u016f pokra\u010dujeme kolem v\u011btrn\u00fdch elektr\u00e1ren. Jdu si kousek za nimi vlastn\u00edm tempem a jen poslouch\u00e1m zvuk ital\u0161tiny a to\u010d\u00edc\u00edch se vrtul\u00ed. V mal\u00e9 vesnici zastavujeme na k\u00e1vu. Palivo Ital\u016f. Evidentn\u011b. Pak se cesta znovu vine lesem a mal\u00fdmi vesni\u010dkami. Je ned\u011ble a najednou je otev\u0159eno skoro v\u0161echno. Vysv\u011btluju si to t\u00edm, \u017ee trasa Santiago – Finisterre – Mux\u00eda je asi obl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e na\u0161e varianta. Spoustu poutn\u00edk\u016f dnes potk\u00e1v\u00e1me v protism\u011bru. Ka\u017ed\u00fd si to ale m\u016f\u017ee proj\u00edt po sv\u00e9m. Mn\u011b prost\u011b d\u00e1valo v\u011bt\u0161\u00ed smysl doj\u00edt nejd\u0159\u00edv do Mux\u00ede a a\u017e potom na pomysln\u00fd konec sv\u011bta.<\/p>\n\n\n\n Do\u0161li jsme do Fisterry, pro\u0161li kolem hotelu, kde jsem p\u0159ed \u010dty\u0159mi lety byla se Zuzkou, a ubytovali se v albergue v centru m\u011bsta. Moc mil\u00ed majitel\u00e9 maj\u00ed hned p\u0159es ulici kr\u00e1mek s k\u00e1vou a zmrzlinou. Chv\u00edli odpo\u010d\u00edv\u00e1m. V tom horku je to dnes n\u011bjak n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed. A pak vyr\u00e1\u017e\u00edm sama sm\u011brem k maj\u00e1ku. Poprosila jsem Gabriela, \u017ee tam chci j\u00edt sama. V\u011bd\u011bla jsem, \u017ee mi to projde, proto\u017ee byl unaven\u00fd. Pot\u0159ebovala jsem svoje Camino ukon\u010dit stejn\u011b, jako jsem ho za\u010dala. Sama. Vzala jsem si na z\u00e1da i krosnu, i kdy\u017e jsem nemusela. Cht\u011bla jsem si t\u011bch sv\u00fdch dvan\u00e1ct kilo vz\u00edt s sebou a\u017e na konec sv\u011bta. Cestu tam jsem si dob\u0159e pamatovala. Jen ten pocit byl tentokr\u00e1t \u00fapln\u011b jin\u00fd. O tis\u00edc kilometr\u016f v noh\u00e1ch jin\u00fd. Te\u010f jsem sem opravdu do\u0161la po sv\u00fdch. Sedla jsem si na k\u00e1men a jen poslouchala, jak se vlny t\u0159\u00ed\u0161t\u00ed o \u00fatesy a racci kolem d\u011blaj\u00ed svoje pov\u011bstn\u00e9 \u201emoi moi\u201c. Bylo tam spoustu lid\u00ed, ale skoro jsem je nevn\u00edmala. Zato pohorky, kter\u00e9 tam n\u011bkdo ritu\u00e1ln\u011b nechal i s pono\u017ekami, ty m\u011b zaujaly opravdu hodn\u011b. Naprosto ch\u00e1pu \u010dlov\u011bka, kter\u00fd tam do\u0161el p\u011b\u0161ky, zul se a zp\u00e1tky \u0161el bosky. A tak jsem tam jen sed\u011bla, jedla su\u0161en\u00e9 datle a byla. Ud\u011blala jsem si dechov\u00e1 cvi\u010den\u00ed, kter\u00e1 zn\u00e1m od terapeutky. Na uvoln\u011bn\u00ed. Na odevzd\u00e1n\u00ed v\u0161eho, co u\u017e nepot\u0159ebuju. Sl\u00edbila jsem sama sob\u011b p\u00e1r v\u011bc\u00ed. A zp\u00e1tky jsem \u0161la leh\u010d\u00ed. Sice ne o dvan\u00e1ct kilo. Ale prost\u011b leh\u010d\u00ed. Nem\u011bla jsem \u017e\u00e1dn\u00fd konkr\u00e9tn\u00ed z\u00e1m\u011br, se kter\u00fdm jsem na Camino \u0161la. Prost\u011b jsem cht\u011bla chodit a nemyslet. Ve stylu Forresta Gumpa. Ale kdy\u017e se m\u011b v Santiagu Zvonko zeptal, jestli jsem na\u0161la to, co jsem pot\u0159ebovala, musela jsem chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161let. A mysl\u00edm, \u017ee ano. Na\u0161la.<\/p>\n\n\n\n Celou cestu zp\u00e1tky jsem se usm\u00edvala. V u\u0161\u00edch p\u00edsni\u010dky, kter\u00e9 jsem si nejsp\u00ed\u0161 zp\u00edvala nahlas. A\u017e jsem do\u0161la na obrovskou p\u00edse\u010dnou pl\u00e1\u017e plnou mu\u0161l\u00ed. Zav\u0159ela jsem o\u010di a \u0159ekla si, \u017ee prvn\u00ed mu\u0161le, kterou po otev\u0159en\u00ed o\u010d\u00ed uvid\u00edm, bude ta moje poutnick\u00e1. Podle legendy byly ostatky apo\u0161tola sv. Jakuba p\u0159ev\u00e1\u017eeny lod\u00ed do Galicie. Kdy\u017e lo\u010f p\u0159iplouvala ke b\u0159ehu, jel pobl\u00ed\u017e mlad\u00fd ryt\u00ed\u0159 na koni. K\u016f\u0148 se spla\u0161il, ryt\u00ed\u0159 spadl do mo\u0159e, ale z\u00e1zra\u010dn\u011b p\u0159e\u017eil. Kdy\u017e se vyno\u0159il, byl cel\u00fd pokryt\u00fd mu\u0161lemi h\u0159ebenatek. A pr\u00e1v\u011b proto se mu\u0161le stala symbolem poutn\u00edk\u016f svatojakubsk\u00e9 cesty. Spousta poutn\u00edk\u016f si proto odnese mu\u0161li pr\u00e1v\u011b odsud. Jako symbol dokon\u010den\u00e9 cesty a osobn\u00ed prom\u011bny. J\u00e1 nesla mu\u0161li celou cestu na batohu. A te\u010f jsem si \u0161la pro svoji vlastn\u00ed z oce\u00e1nu. Nest\u00e1la t\u0159i eura jako ta koupen\u00e1 v Saint-Jean-Pied-de-Port. Ale m\u00e1 pro m\u011b mnohem v\u011bt\u0161\u00ed hodnotu.<\/p>\n\n\n\n Gabrielovi jsem sl\u00edbila, \u017ee s n\u00edm p\u016fjdu nave\u010der znovu k maj\u00e1ku. T\u0159i kilometry tam. T\u0159i zp\u00e1tky. Ale u\u017e je mi to n\u011bjak jedno. Cestou si kupuju nejlep\u0161\u00ed vegetari\u00e1nsk\u00fd burger, jak\u00fd jsem kdy jedla. (Mar Away, Fisterra \u2014 opravdu doporu\u010duju.) Sn\u011bdla jsem ho u nejhez\u010d\u00edho z\u00e1padu slunce, jak\u00fd jsem kdy vid\u011bla. Mo\u017en\u00e1 to ale pro m\u011b m\u011blo jen zvl\u00e1\u0161tn\u00ed symboliku na konci cel\u00e9 pouti. Tentokr\u00e1t vy\u0161lo v\u0161echno dokonale. \u017d\u00e1dn\u00e9 mraky. Jen oce\u00e1n, oran\u017eov\u00e9 nebe a slunce pomalu miz\u00edc\u00ed za horizontem. Gabriele se hrozn\u011b loudal. Ale to u\u017e byl jeho vlastn\u00ed boj. J\u00e1 u\u017e se kv\u016fli chlap\u016fm nenech\u00e1m p\u0159ipravit o kr\u00e1sn\u00e9 v\u011bci. A tak jsem tam sed\u011bla sama, jedla ten skv\u011blej burger a u\u017e\u00edvala si dechberouc\u00ed z\u00e1pad slunce bez telefonu v ruce. Nejlep\u0161\u00ed rande m\u00e9ho \u017eivota. Sama se sebou. Stihla jsem akor\u00e1t doj\u00edst a nad oce\u00e1nem se za\u010daly stahovat mraky. Siln\u00fd v\u00edtr. Blesky. A tak jsem si st\u0159ihla z\u00e1vod s de\u0161t\u011bm. V pantofl\u00edch. Za tmy. Cestq ob\u010das osv\u011btlen\u00e1 blesky. Vyhr\u00e1la jsem. Pr\u0161et za\u010dalo p\u0159esn\u011b vte\u0159inu pot\u00e9, co jsem zaklapla dve\u0159e albergue.<\/p>\n\n\n\n Celkem 1016 kilometr\u016f v noh\u00e1ch. <\/p>\n\n\n\n Ofici\u00e1ln\u011b asi 900 km. Ale moje ve\u010dern\u00ed proch\u00e1zky m\u011bstem a ob\u010dasn\u00e9 ztr\u00e1cen\u00ed se ud\u011blaly sv\u00e9.<\/p>\n\n\n\n Buen camino<\/em>.<\/p>\n\n\n\n <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Myslela jsem si, \u017ee Santiago bude c\u00edl. Posledn\u00ed te\u010dka. Konec cesty. Jen\u017ee kdy\u017e jsem st\u00e1la p\u0159ed katedr\u00e1lou p\u0159i\u0161el n\u00e1pad pokra\u010dovat d\u00e1l. P\u011b\u0161ky. Jako by t\u011blo pot\u0159ebovalo svoji d\u00e1vku ch\u016fze. A\u017e tam, kde kon\u010d\u00ed pevnina a za\u010d\u00edn\u00e1 oce\u00e1n. Do Finisterre (Fisterry). Na konec sv\u011bta. A tak jsem po 855 kilometrech pokra\u010dovala d\u00e1l. 27. den \u2192 Negreira […]<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"closed","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[4],"tags":[],"class_list":["post-173","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pribehy-z-cest"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/173","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=173"}],"version-history":[{"count":6,"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/173\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":204,"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/173\/revisions\/204"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=173"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=173"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=173"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}