Posledn\u00ed den. Santiago de Compostela. M\u011bsto, kter\u00e9 je cel\u00e9 t\u00fddny c\u00edlem, \u010dlov\u011bk ho vid\u00ed na ka\u017ed\u00e9 ceduli a p\u0159itom si vlastn\u011b v\u016fbec neum\u00ed p\u0159edstavit ten okam\u017eik, kdy do n\u011bj po takov\u00e9 dob\u011b opravdu dojde. A pak se to stane. Po 855 kilometrech.<\/p>\n\n\n\n
26. den \u2192 Santiago de Compostela (13 km)<\/p>\n\n\n\n
Posledn\u00ed den. Je to tady. Na dne\u0161ek jsem se vyspala p\u0159ekvapiv\u011b dob\u0159e. Ciz\u00ed chr\u00e1p\u00e1n\u00ed mi u\u017e nejsp\u00ed\u0161 zn\u00ed jako \u0161um\u011bn\u00ed de\u0161t\u011b. Po\u010das\u00ed je dnes za odm\u011bnu. Teplo a slun\u00ed\u010dko. P\u0159esn\u011b jak jsem si p\u0159\u00e1la. Z Lavacolly do Santiaga je to u\u017e jen p\u00e1r kilometr\u016f. Jen\u017ee pr\u00e1v\u011b t\u011bch posledn\u00edch deset b\u00fdv\u00e1 na Caminu nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch. Ne kv\u016fli p\u0159ev\u00fd\u0161en\u00ed. Ne kv\u016fli noh\u00e1m. Ale kv\u016fli tomu zvl\u00e1\u0161tn\u00edmu tichu uvnit\u0159 \u010dlov\u011bka, kdy si za\u010d\u00edn\u00e1 uv\u011bdomovat, \u017ee n\u011bco kon\u010d\u00ed. <\/p>\n\n\n\n
Jako z\u00e1zrakem m\u011b nic nebol\u00ed. Posledn\u00ed kilometry si vlastn\u011b u\u017e\u00edv\u00e1m a z\u00e1rove\u0148 nechci, aby n\u011bkdy skon\u010dily. M\u016f\u017eu \u017e\u00edt na Caminu v\u011b\u010dn\u011b? Jen chodit a nic ne\u0159e\u0161it? C\u00edt\u00edm se tady sama sebou. A ch\u016fze je n\u011bco, v \u010dem nach\u00e1z\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed klid a uspokojen\u00ed. Ale mo\u017en\u00e1 m\u00e1m jen sebedestruktivn\u00ed sklony a z\u00e1libu v utrpen\u00ed. Kdo v\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Lavacolla je nen\u00e1padn\u00e1 vesnice kousek od leti\u0161t\u011b. M\u00edsto, kolem kter\u00e9ho by \u010dlov\u011bk norm\u00e1ln\u011b jen projel. Na Caminu ale dost\u00e1v\u00e1 jin\u00fd v\u00fdznam. Pr\u00e1v\u011b tady se kdysi poutn\u00edci symbolicky om\u00fdvali p\u0159ed vstupem do Santiaga de Compostela. Po stovk\u00e1ch kilometr\u016f prachu, potu a de\u0161t\u011b. Jako by cht\u011bli do m\u011bsta vstoupit o\u010di\u0161t\u011bn\u00ed. Nejen na t\u011ble, ale i uvnit\u0159. I my jsme si tady v\u010dera dop\u0159\u00e1li dlouhou horkou sprchu. Vypl\u00e1cala jsem asi p\u016fl kokosov\u00e9ho m\u00fddla, kter\u00e9 bylo k dispozici. Um\u00fdt vlasy. Vyprat v\u0161echno oble\u010den\u00ed. Um\u00fdt boty od bl\u00e1ta. A\u0165 n\u00e1m to dnes slu\u0161\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e jsme r\u00e1no vyr\u00e1\u017eeli, vzduch byl studen\u00fd a v\u0161ude kolem visela typick\u00e1 galicijsk\u00e1 vlhkost. Ten druh mlhy, kter\u00fd dok\u00e1\u017ee zti\u0161it cel\u00fd sv\u011bt. Jen zp\u011bv pt\u00e1k\u016f, kroky poutn\u00edk\u016f, ob\u010dasn\u00e9 \u201eBuen Camino<\/em>\u201c a zvuk hol\u00ed dopadaj\u00edc\u00edch na cestu. A zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sm\u011bs emoc\u00ed. T\u011b\u0161en\u00ed. Vd\u011b\u010dnost. A trochu smutek. Proto\u017ee Camino \u010dlov\u011bku vleze pod k\u016f\u017ei mnohem v\u00edc, ne\u017e \u010dek\u00e1. Nebo aspo\u0148 mn\u011b. Mo\u017en\u00e1 to bylo del\u0161\u00ed vzd\u00e1lenost\u00ed ne\u017e p\u0159ed p\u00e1r lety. Mo\u017en\u00e1 t\u00edm, \u017ee jsem \u0161la poprv\u00e9 sama. Nic z toho, co jsem tu za\u017eila, by m\u011b nenapadlo ani ve snu. A to jsem nem\u011bla v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e1 o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. <\/p>\n\n\n\n Cesta z Lavacolly pomalu houstne. P\u0159ib\u00fdv\u00e1 lid\u00ed i ruchu m\u011bsta. Na cestu n\u00e1m sv\u00edt\u00ed kr\u00e1sn\u00e9 oran\u017eov\u00e9 slun\u00ed\u010dko a za z\u00e1dy m\u00e1me n\u00e1dhern\u00fd v\u00fdchod slunce. Takov\u00fdch jsem kv\u016fli de\u0161ti na Caminu moc neza\u017eila. A tak se po\u0159\u00e1d ot\u00e1\u010d\u00edm. D\u011bl\u00e1m dal\u0161\u00ed hlubok\u00fd n\u00e1dech a v\u00fddech. U\u017e\u00edv\u00e1m si opravdu ka\u017edou sekundu. Mo\u017en\u00e1 jsem to na\u0161la. To pov\u011bstn\u00e9 \u017eit\u00ed tady a te\u010f. Ten okam\u017eik, kdy c\u00edt\u00edte prvn\u00ed rann\u00ed paprsky slunce na tv\u00e1\u0159i. Kdy vn\u00edm\u00e1te v\u016fni v\u0161eho kolem. Kdy sly\u0161\u00edte \u00fapln\u011b v\u0161echno. I vlastn\u00ed tlukot srdce. Te\u010f u\u017e jen naj\u00edt spr\u00e1vnou kav\u00e1rnu na sn\u00eddani. A to se n\u00e1m dlouho neda\u0159\u00ed. V\u010dera jsme se p\u0159ece domluvili, \u017ee si posledn\u00ed r\u00e1no ud\u011bl\u00e1me hezk\u00e9. Na\u0161t\u011bst\u00ed asi po \u0161esti kilometrech nach\u00e1z\u00edme kav\u00e1rnu, kter\u00e1 odpov\u00edd\u00e1 italsk\u00fdm standard\u016fm. K\u00e1va a napolitana. Evidentn\u011b palivo Ital\u016f. Proto\u017ee hned potom Gabriele op\u011bt o\u017e\u00edv\u00e1, za\u010d\u00edn\u00e1 zase zp\u00edvat a posledn\u00ed kilometry jsou okam\u017eit\u011b veselej\u0161\u00ed. Posledn\u00ed vt\u00edpky o tom, \u017ee si na n\u011bj p\u0159i ka\u017ed\u00e9 k\u00e1v\u011b a sladk\u00e9m pe\u010divu vzpomenu. A m\u00e1 pravdu. Nejsp\u00ed\u0161 vzpomenu.<\/p>\n\n\n\n P\u0159esto v\u0161echno si \u010dlov\u011bk po\u0159\u00e1d nese sv\u016fj vlastn\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh. Sv\u016fj bat\u016f\u017eek v hlav\u011b. I kdy\u017e je o t\u011bch 855 kilometr\u016f zku\u0161en\u011bj\u0161\u00ed. Ka\u017ed\u00fd poutn\u00edk jde posledn\u00ed kilometry trochu jinak. N\u011bkdo rychle, skoro b\u011b\u017e\u00ed do c\u00edle. Jin\u00fd schv\u00e1ln\u011b zpomaluje, jako by cht\u011bl ten konec je\u0161t\u011b chv\u00edli odd\u00e1lit. To byl i m\u016fj p\u0159\u00edpad. Mysl\u00edm, \u017ee jsem za cel\u00e9 Camino nikdy ne\u0161la tak pomalu. V\u011bdom\u00fd krok na ka\u017edou ko\u010di\u010d\u00ed hlavu. Rozhl\u00ed\u017eela jsem se po okoln\u00edch domech, jako bych tu byla poprv\u00e9. Pak p\u0159i\u0161lo m\u00edsto, odkud poutn\u00edci poprv\u00e9 spat\u0159\u00ed v\u011b\u017ee katedr\u00e1ly. A najednou je to skute\u010dn\u00e9. Tolik dn\u00ed cesty. Tolik bolesti nohou, rann\u00edho vst\u00e1v\u00e1n\u00ed, rozhovor\u016f s ciz\u00edmi lidmi i sama se sebou. A najednou tam je. Santiago. Stejn\u00e9 jako p\u0159ed \u010dty\u0159mi lety. Nic se nezm\u011bnilo. A p\u0159ece se zm\u011bnilo \u00fapln\u011b v\u0161echno. Posledn\u00ed kilometry vedou ulicemi m\u011bsta. U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 lesy ani \u0161t\u011brkov\u00e9 cesty. Jen kamenn\u00e9 uli\u010dky, hudba, hlasy a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed energie m\u00edsta, kam lid\u00e9 p\u0159ich\u00e1zej\u00ed u\u017e stovky let. Lid\u00e9 z cel\u00e9ho sv\u011bta m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed pr\u00e1v\u011b sem. A Gabrielovo trp\u00edc\u00ed \u201eOh mia Dio\u201c p\u0159i ka\u017ed\u00e9m kroku.<\/p>\n\n\n\n A pak \u010dlov\u011bk projde pod podloub\u00edm a vstoup\u00ed na Praza do Obradoiro. A tam stoj\u00ed. Katedr\u00e1la Santiago de Compostela. Obrovsk\u00e1. Tich\u00e1. A p\u0159esto pln\u00e1 emoc\u00ed v\u0161ech lid\u00ed, kte\u0159\u00ed sem kdy do\u0161li. Ne\u010dekala jsem, \u017ee posledn\u00ed stovky kilometr\u016f p\u016fjdu s n\u011bk\u00fdm. A u\u017e v\u016fbec ne, \u017ee spole\u010dn\u011b dojdeme a\u017e do c\u00edle. Ale jsme tady. Spolu. T\u011b\u017eko \u0159\u00edct, jestli bychom to jeden bez druh\u00e9ho zvl\u00e1dli. Nejsp\u00ed\u0161 ano. Ale trp\u011bt spolu bylo v\u011bt\u0161inou p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed. \u010casto jsme si nerozum\u011bli, ale tady to vlastn\u011b nebylo pot\u0159eba. Ten jeden jedin\u00fd pohled sta\u010dil. P\u0159e\u017eili jsme. Jsme tady. Dv\u011b nohy, kter\u00e9 je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d dr\u017e\u00ed u t\u011bla.<\/p>\n\n\n\n Camino toti\u017e nen\u00ed jen cesta do Santiaga. Je to za\u010d\u00e1tek dal\u0161\u00ed cesty. Nov\u00fdch p\u0159\u00e1telstv\u00ed. A \u017eivota, kter\u00fd mi po 855 kilometrech p\u0159ipad\u00e1 n\u011bjak jednodu\u0161\u0161\u00ed. Do\u0161li jsme si pro certifik\u00e1t. Je na n\u011bm sice jen 779 kilometr\u016f a ne kilometry, co jsem skute\u010dn\u011b nachodila, ale to v\u016fbec nevad\u00ed. Ubytovali jsme se v hostelu a ve dvan\u00e1ct jsme \u0161li na m\u0161i. Minule jsem ji nestihla, tak\u017ee to pro m\u011b bylo \u00fapln\u011b nov\u00e9. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u011b dojemn\u00e9. Ta energie v\u0161ech lid\u00ed, kte\u0159\u00ed to zvl\u00e1dli. Kte\u0159\u00ed do\u0161li do c\u00edle. A\u0165 u\u017e z jak\u00e9hokoliv d\u016fvodu. V\u0161ichni na jednom m\u00edst\u011b. V\u0161ichni zna\u010dn\u011b zdrchan\u00ed a pou\u017eit\u00ed, ale s uspokojen\u00edm ve tv\u00e1\u0159i. N\u011bkte\u0159\u00ed si mo\u017en\u00e1 opravdu odleh\u010dili sv\u016fj pomysln\u00fd bat\u016f\u017eek pln\u00fd starost\u00ed. N\u011bkte\u0159\u00ed mo\u017en\u00e1 ne. Ale jsem si na sto procent jist\u00e1, \u017ee nikdo ho nem\u00e1 t\u011b\u017e\u0161\u00ed ne\u017e na za\u010d\u00e1tku cesty. Rozhodn\u011b jsme leh\u010d\u00ed minim\u00e1ln\u011b o p\u00e1r slz a n\u011bkolik kilogram\u016f vlastn\u00ed v\u00e1hy.<\/p>\n\n\n\n Potom jsme se chv\u00edli proch\u00e1zeli m\u011bstem mezi suven\u00fdry a davy lid\u00ed. Gabriele \u0161el n\u00e1sledn\u011b do Decathlonu pro nov\u00e9 boty a j\u00e1 koupit pohledy. A pr\u00e1v\u011b s t\u011bmi pohledy jsem si pak sedla p\u0159ed katedr\u00e1lu a asi dv\u011b hodiny v\u00e1m v\u0161em, na koho m\u00e1m adresu, psala v\u0161echno, co jsem m\u011bla na srdci. Nep\u0159i\u0161lo \u017e\u00e1dn\u00e9 velk\u00e9 znovuzrozen\u00ed. Jen jsem si mo\u017en\u00e1 v\u00edc uv\u011bdomila v\u011bci, kter\u00e9 jsem u\u017e d\u00e1vno v\u011bd\u011bla. Jsem po\u0159\u00e1d stejn\u00e1. Jen mo\u017en\u00e1 verze 2.0. Kdo v\u00ed. Snad t\u011bch Error\u016f bude m\u00e9n\u011b. <\/p>\n\n\n\n Tentokr\u00e1t jsem ale m\u011bla \u010das opravdu sama pro\u017e\u00edt to, co jsem zvl\u00e1dla. A tentokr\u00e1t ten pocit uspokojen\u00ed opravdu p\u0159i\u0161el. O p\u00e1r hodin pozd\u011bji. O n\u011bkolik hlubok\u00fdch n\u00e1dech\u00fa a v\u00fddech\u016f pozd\u011bji. Po hodin\u011b bezmy\u0161lenkovit\u00e9ho kouk\u00e1n\u00ed na sluncem oz\u00e1\u0159enou katedr\u00e1lu z podloub\u00ed domu naproti. Pak jsem se je\u0161t\u011b n\u011bkolik hodin sama toulala uli\u010dkami Santiaga. Nohy pot\u0159ebovaly chodit. M\u00e1m toti\u017e trochu pocit, \u017ee kdy\u017e zastav\u00ed, u\u017e se znovu nerozejdou. Jen\u017ee j\u00e1 s nimi chci pokra\u010dovat je\u0161t\u011b d\u00e1l. P\u011b\u0161ky do Finisterre. Je\u0161t\u011b \u010dty\u0159i dny. Je\u0161t\u011b 120 kilometr\u016f. Je\u0161t\u011b chv\u00edli, ne\u017e to cel\u00e9 opravdu skon\u010d\u00ed. Pro mu\u0161li. A pak p\u0159ijde goodbye. Kter\u00e9 mo\u017en\u00e1 nikdo z n\u00e1s nechce.<\/p>\n\n\n\n Ve\u010der jsme se znovu se\u0161li s Gabrielem. P\u0159ed n\u011bkolika dny v Le\u00f3nu, kdy\u017e jsme je\u0161t\u011b ani neznali jm\u00e9no toho druh\u00e9ho, jsme si sl\u00edbili, \u017ee pokud to p\u0159e\u017eijeme, p\u016fjdeme v Santiagu na rande. Kamar\u00e1dsk\u00e9 rande. A tak jsme \u0161li. Ud\u011blal rezervaci v italsk\u00e9 restauraci. Jak jinak. J\u00e1 si p\u0159\u00e1la pizzu. T\u011b\u0161ila jsem se na ni cel\u00fdch 26 dn\u00ed. V\u0161echno objednal a m\u00e1lem dostal infarkt, kdy\u017e jsem \u0159ekla, \u017ee bych cht\u011bla Aperol Spritz. \u201eTo je neleg\u00e1ln\u00ed,\u201c pov\u00edd\u00e1 mi. \u201eTo Italov\u00e9 k pizze nepij\u00ed.\u201c Neustoupila jsem. J\u00e1 jsem u\u0161la 855,5 kilometru. J\u00e1 chci pizzu Margheritu a Aperol Spritz. A taky jsem je dostala. Musela jsem sn\u00edst p\u0159edkrm, proto\u017ee \u201etak se to prost\u011b d\u011bl\u00e1\u201c. A kdy\u017e jsem za\u010dala j\u00edst pizzu p\u0159\u00edborem, m\u00e1lem dostal druh\u00fd infarkt. Tak\u017ee te\u010f u\u017e m\u00e1m italsk\u00e9 z\u00e1klady spr\u00e1vn\u00e9ho stolov\u00e1n\u00ed, nekone\u010dn\u00e9 p\u0159edn\u00e1\u0161ky o k\u00e1v\u011b a rozs\u00e1hl\u00e9 znalosti o tom, co se kdy sm\u00ed a nesm\u00ed j\u00edst. T\u0159et\u00ed infarkt m\u00e1lem dostal, kdy\u017e jsem odm\u00edtla tiramisu, proto\u017ee jsem byla p\u0159ejeden\u00e1 k prasknut\u00ed. \u201eNa dezert m\u00e1 \u017ealudek v\u017edycky m\u00edsto.\u201c Pr\u00fd je to v\u011bdecky dok\u00e1zan\u00e9. Nejsem si jist\u00e1. Ale mo\u017en\u00e1 bude p\u0159\u00ed\u0161t\u011b rad\u011bji chodit na rande zase s Italkami. J\u00e1 se toti\u017e na\u0161e neomalen\u00e9 \u010desk\u00e9 zp\u016fsoby jeden\u00ed italsk\u00e9ho j\u00eddla asi nikdy \u00fapln\u011b nep\u0159eu\u010d\u00edm. Ale u\u017e nav\u017edycky si na to p\u0159i pohledu na pizzu vzpomenu. S \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n\n\n\n Terapeutka mi p\u0159ed odjezdem \u0159ekla, a\u0165 nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e1 o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. \u017de na Caminu ka\u017ed\u00fd za\u017eije p\u0159esn\u011b to, co m\u00e1. Tak jsem mo\u017en\u00e1 pot\u0159ebovala potkat sv\u00e9ho osobn\u00edho italsk\u00e9ho kucha\u0159e. Kdo v\u00ed. Nebo jsem jen pot\u0159ebovala zjistit, \u017ee v\u0161echno perfektn\u011b zvl\u00e1dnu i sama. \u017de tr\u00e1vit \u010das sama se sebou mi vlastn\u011b v\u016fbec nevad\u00ed. Ale ve dvou je to n\u011bkdy prost\u011b v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1bava. Strach z mluven\u00ed anglicky i ze s\u00f3lo cestov\u00e1n\u00ed jsem tady taky \u00fasp\u011b\u0161n\u011b poh\u0159bila. M\u00e1m pocit, \u017ee te\u010f u\u017e m\u011b v pln\u011bn\u00ed m\u00fdch sn\u016f opravdu nic a nikdo nezastav\u00ed. A \u017ee nic nen\u00ed nemo\u017en\u00e9. <\/p>\n\n\n\n Celkem 855,5 kilometr\u016f + dal\u0161\u00edch 10 kilometr\u016f chozen\u00ed po Santiagu de Compostela.<\/p>\n\n\n\n Buen camino<\/em>.<\/p>\n\n\n\n <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Posledn\u00ed den. Santiago de Compostela. M\u011bsto, kter\u00e9 je cel\u00e9 t\u00fddny c\u00edlem, \u010dlov\u011bk ho vid\u00ed na ka\u017ed\u00e9 ceduli a p\u0159itom si vlastn\u011b v\u016fbec neum\u00ed p\u0159edstavit ten okam\u017eik, kdy do n\u011bj po takov\u00e9 dob\u011b opravdu dojde. A pak se to stane. Po 855 kilometrech. 26. den \u2192 Santiago de Compostela (13 km) Posledn\u00ed den. Je to tady. […]<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"closed","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[4],"tags":[],"class_list":["post-170","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pribehy-z-cest"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/170","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=170"}],"version-history":[{"count":6,"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/170\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":199,"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/170\/revisions\/199"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=170"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=170"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/autorkavlastnihopribehu.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=170"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}